Hezký článek. Dáky. Za připomenutí stojí také významný český hobojista Jiří Tancibudek. Jako mladý muzikant působil v České filharmonii, rok 1948 ho však vyhnal do světa a působil v daleké Austrálii. Zde vychoval mnoho skvělých hobojistů a jeho odkaz je velmi ceněn. Bohuslav Martinů napsal pro něho Hobojový koncert. Bylo mým štěstím, že Jirka byl mým přítelem, byl to nejen vynikající muzikant, ale také znamenitý člověk.

Děkuji pane Kovaříčku, mám radost, že jste se se svou pro mne velmi cennou vzpomínkou ozval. Vím o koncertu pro hoboj Bohuslava Martinů, mimochodem poslechově je napoprvé náročnější, než ukázky v blogu, ale vůbec jsem nevěděla o historii jeho vzniku. Jméno Jiří Tancibudek je pro mne velkým překvapením. A tak jsem se začala pídit a objevila jsem Bakalářskou práci, kterou tomuto hudebníkovi a jeho osudům věnovala Kateřina Poláchová: http://jdem.cz/c9buu9 . Doporučuji přečíst si jí, je to úžasný příběh a to nejen hudebně, ale především lidsky. Je hrozné, že komunistický režim takovéto lidi před námi zatajil jen kvůli emigraci. Kolik radosti mohli rozdávat doma nám všem. Ta práce mi připomenula ještě jedno velké jméno - profesor František Hanták byl velký hobojista, pedagog, léta působil na nově vzniklé poválečné AMU. Byl generací, kterou spíš pamatovali mí rodiče - vrstevníkem mých prarodičů, u nás doma si ho všichni velmi cenili. Chtěla bych Vám poděkovat za ohlas, který věřím obohatí hudebně všechny, kdo milují hru na hoboj. Pěkný den přeji.

Paní Šumová, děkuji za odpověď. Bakalářskou práci Kateřiny Poláchové jsem si se zájmem přečetl. Bohužel, je tam mnoho nepřesností, což jest škoda. Zdá se, že nedbalost je v módě. Třeba s tím nástrojem didgeridoo to bylo zcela jinak, ale velmi zajímavá historka. K. Poláchová mohla klidně požádat někoho o revizi, v roce 2011 už by to nebyl problém. Jistě by se toho ujal Zdeněk Bruderhans, anebo ještě ochotněji Věra Tancibudková. Věruška stále žije v Adelaidě s dcerou Evou, její zdraví ale není poslední dobou nejlepší. Je to rovněž vynikající žena. Jejich manželství bylo nádherné. Po útěku měl Jiří možnost jít do Ameriky, kde mu zajistil místo Kubelík. Ovšem Věra by hned nedostala americké vízum a tak se rozhodli jít do zaostalé Austrálie.Proto se nestal světově proslulým hobojistou, ač na to měl. Když jsem s ním o tom mluvil, řekl mi, že hudbu velice miluje, ovšem Věrušku že miluje více. Kdyby neodešel dovedeme si představit jak by to s jejich rodinou dopadlo. Komunisté zničili mnoho vynikajících lidí, doma i tím, že je vyhnali do ciziny. A jejich dědici sedí v parlamentu, tomu nerozumím. Jiří byl rovněž velkým vlastencem, který šířil dobré české jméno po světě. Byl to člověk nesmírně skromný, až plachý.

Moc děkuji za upřesnění pane Kovaříčku, ráda jsem se seznámila s osudy mistra Tancibudka a také je mi líto, že velcí umělci u nás doma dojdou uznání většinou až, když už je pro ně - i pro nás posluchače - pozdě. Zdravím a přeji pěkný nedělní večer.