Jsem velice potěšena, že jste mě tu našel pane Zdeňku. Chvála od Vás, obzvlášť ocenění výtvarného doprovodu, to je jako bych složila u Vás na fakultě úspěšně zkoušku. Velmi si jí cením. Obávám se, že se ale budete mé "metodě" smát. Zprvu jsem plánovala jeden velký článek, což při píli a rozmanitosti života paní profesorky je, jak jste správně odhadl, nesmysl. Už tehdy jsem se rozhlížela po obrazech. Záměr byl, vybrat díla malířů, kteří tvorbou byli současníky autorů hudebních ukázek v 2.díle, tedy mezi lety 1650 až 1750. A tak jsem pátrala a náhle potkávala nejen klasické oleje na plátně, ale nádherné fresky, na gobelíny jsem si vzpomněla sama, protože nemohu zapomenout právě na Ainea a Dídó z výstavy gobelínů ze 70.let na Hluboké. Nechtěla jsem apriori nic vyřazovat - tak jsem brala, všechno. Pak jsem si uvědomila, že článek rozdělím i tématicky. A najednou se to hodilo. 1.díl obsahuje mládí paní profesorky, a tak jsem vybrala něžně barevné fresky. Na závěr se k nim gobelín hodil skvěle i rozměrově. Díla vyzrálá, slavných portrétistů a krajinářů té doby, na 2. část cyklu prakticky zbyla. Kupecký, Reiner, Brandl - tedy řeknu Vám, měla jsem velké cukání dát tam od něj sv. Simeona s Ježíškem, ale je to příliš známé dílo z naší NG, používané prakticky všude, a tak jsem odolala, i když se mi moc líbí. Jejich obrazy se dokonale hodily provedením, k vyzrálosti ukázek hudebních. Na závěr jsem si neodpustila Flegelovo zátiší - miluji je. Vím, že moderním výtvarníkům připadá až fotografický v detailech, ale já obdivuji techniku, pracnou, neošizenou, krásné lazury a nakonec i to, že člověk dostane chuť dát si, jak říká paní Zuzanka, ta vajíčka. A tak jsem ho tam dala - a pořádně velké. To je tedy asi celý můj "klíč" k výběru obrazové dokumentace. Jako tradičně se řídím převážně pocity. Už víte o čem mluvím, když říkám, že psát blogy a vybírat k nim fotky je prostě pro autora rozkoš v prvním gardu? Ta druhá nastává chytrou diskusí. Díky Vám za ni a pozdravuji.

Paní Šumová, z obou Vašich úvodních blogů je poznat, že jste opravdová milovnice hudby! Myslím si, že o zvoleném tématu, jež je opravdu náročné, např. faktograficky, píšete fundovaně.

Je dobře, že jste jako "koření" k psaní o hudbě použila obrazový doprovod z výtvarného umění. Zajímalo by mne, podle jakého "klíče(ů)" - myšleno nehudebního - jste obrazové ukázky volila? Měla-li jste v tomto záměr - jaký?

Ať se Vám v hudebně cíleném blogu daří!

To doplnění perfektního textu obrazy nemá chybu...vlastně jednu jo. Dostala jsem chuť na vajíčka.

Nedivím se, já sice byla po večeři, když jsem vybírala fotodokumentaci, ale poté jsem si pustila onen krizový koncert Jiřího Antonína Bendy G-moll, se kterým právě mladá Zuzana Růžičková poprvé zvítězila v soutěži v Mnichově. Otevřela jsem si k tomu červený Tramín a dojem ze zátiší se dostavil také. Ponořila jsem se do koncertu a schválně jsem se soustředila na první dvě části, kde ona přes noc (!) dokázala nastudovat celý orchestrální part, aby mohla vůbec vystoupit. Naštěstí porotě stačily první dvě věty. Třetí už totiž nestihla. V tomto odkazu z pozdější doby je to také ona, kdo ho hraje, již samozřejmě s orchestrem, a tak je tu možné porovnat podíly obou partů v jednotlivých větách, jejich prolínání a technickou obtížnost obou. Jak to muselo být pro 29-letou začínající dívku strašně těžké. Je to krásná skladba a doporučuji si zkusit představit tu zátěž aspoň z 1.věty koncertu:: http://jdem.cz/bsexy6 . Díky paní Zuzano a přeji hezký poslech.