Blanka zve na hezkou chvilku s: Evou Olmerovou

Tak zvláštní hlasový témbr, jaký měla Eva Olmerová, se slyší málokdy. Přesně se hodil k jazzu, který tolik milovala.

Ale nebyl to jenom jazz, na počátku kariéry se potkala také s country hudbou, jeden čas si byli velice blízcí s Michalem Tučným. Jeho paní vzpomínala, že v té době se od ní Michal mnohé naučil, co se týče techniky zpěvu. Škoda, společné nahrávky nejsou mání.

Eva Olmerová byla smutnou postavou naší hudební scény. Neměla snadný život, zato smůlu měla od začátku. Na rodinu „nerodinu“ i na politický režim. Podrobnosti si můžete přečíst zde. Česká Bessie Smith – není to přehnané, tak jí říkali. A měli pravdu. Dokonce Ella Fitzgerald s ní chtěla vyrazit na společné turné. Po r. 1968 bylo náhle po nadějích. Pak přišly deziluze utopené v alkoholu. Ke konci už jen samé trápení.

Poslechněte si některé její písně, které mám ráda. Jsem přesvědčená, že nebýt smůly v životě zpečetěné železnou oponou, za velkou louží by se mezi Ellou Fitzgerald a Ninou Simone rozhodně neztratila.

Zemřela předčasně v srpnu 1993, v pouhých 59 letech.

Tam pod nebeskou bání– (Dream a little dream of me, z repertoáru Elly Fitzgerald)

Jdou léta, jdou – (česká verze slavného šansonu pařížského „Vrabčáka“ Édith Piaf – Non, je ne regrette rien). Na r. 1962 to není vůbec špatné. Dokázala skoro nemožné – být svá a „neopisovat“ od originálu.

Počítám hodiny (Jaroslav Jakoubek a Bohumil Veselý) - kolikrát jsme je v životě sami neradi počítali? Proti tomu skvělá Smíš (z Kocábova alba Zahraj i pro mne). A úplně jinak rytmické a přesto bluesové Paralely (1971) s Traditional Jazz Studiem.

Den začíná krásně (Jimmy McHugh a Dorothy Fields) vzácná návštěva jiného žánru – něco mezi popíkem a country, ale prostě, zas je to především Eva Olmerová, jen nezvykle optimistická.

Alexander´s ragtime band (Irving Berlin) – ten také nesmím vynechat. Nechcete si zatancovat? Charleston by se hodil. A když už jsme blízko amerického Jihu, pak nezapomeňme na Georgia on my mind (Hoagy Carmichael a Stuart Gorrell), doprovází orchestr S+HQ Karla Velebného – dodnes ho u nás nikdo nedorostl.

Nakonec bonbónek – Čtyři vraždy stačí, drahoušku – pornogramofonie - vzpomínáte na stejnojmenný film ve stylu komiksů Káji Saudka s hudbou Vlastimila Hály?

Na dobrou noc jedna perla dvou mistrů – My funny valentine (Richard Rodgers a Lorenz Hart). Tady její hlas hladí jako zaječí pacička. Ale ani Kája Gott není špatný. Zajímavé srovnání – a dobře se při něm usíná.

Tak snad zase příště. Žijte vesele a nezapomeňte si zazpívat, anebo aspoň podumat.

PS. Pro fajnšmekry poněkud delší skladba – Můj pes Máslo - text Jiří Suchý, hudba Jiří Šlitr – převzato z jednoho z posledních vystoupení před TV kamerami. Chytá za srdce pořád.

Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit - informace získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech). K foto "Eva Olmerová" dal souhlas zástupce společnosti Supraphon.