Překvapení na Bodamském jezeře…

Honosný název, spousta peněz, premiérové publikum, efektní scéna. To jsou atributy letošní prestižní premiéry Carmen na Bodamském jezeře pod hlavičkou Festivalu Bergenz. 

Ani jsem nijak neplánovala, že se na něj budu koukat, ale v televizi běžely samé seriály a v tu chvíli zrovna na ČT Art dávali nezkrácený záznam premiéry. Tak jsem si nalila sklenku červeného a zasedla do ušáku. Velmi brzo jsem pochopila, že prominentní představení, ani sedmdesátiletá tradice slavného jezerního festivalu nemusí být zárukou kvality. Letošní Carmen to potvrdila. A přitom mohla být jednou z nezapomenutelných.

Skvěle se totiž podařila scéna, výtvarné zpracování kulis, osvětlovači dokázali navodit atmosféru příběhu a chytře využívat několikapatrových úrovní, po kterých se pěvci i sbory bravurně pohybovali jako po rozházeném paklíku karet. Mimochodem - bylo jich 59, každá o váze 2,5 tuny. Dokonce i vodní efekty na nejnižší úrovni jeviště v pravou chvíli „hrály“ do noty. Dánský jevištní designér Es Devlin odvedl prvotřídní práci. Báječně zněl Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasileka. Vídeňští symfonikové se s Paolo Carignanim také nenechali zahanbit.

Nade vší pochybnost dobrá volba byla v titulní roli španělská mezzosopranistka Gaëlle Arquez a ještě lepší v roli Micaely, lyrická sopranistka Ruska Elena Tsallagova. Bohužel horší už byl americký barytonista Scott Hendricks v roli Escamillia. Vypadal trochu jako strejda a ne torrero a občas měl chvíle, kdy nevládl dost silným hlasovým fondem. Ale zpíval aspoň čistě. Což se bohužel, nedalo říci o donu José. Daniel Johansson byla špatná volba. Je to švédský tenor, který pravděpodobně na vrchol své pěvecké kariéry potřebuje ještě dorůst a vyzrát. Nejenže občas svůj part neudýchal, ale vyskytly se i drobné potíže s intonací a včasnými nástupy. Ono totiž není snadné hlasově zvládnout představení v přírodě, ale pak jde o chybu v castingu a měli být vybráni jen ti nejlepší.

Oba pánové kazili dojem z představení, které mohlo být nezapomenutelné. Seděla jsem v tichém obýváku ještě dlouho po závěrečných tónech. Vavřineček už byl dávno dopitý a já se zařekla, že o tomhle monumentálním propadáku psát nebudu. Jenže pak mi to leželo ještě asi měsíc v hlavě a nemohla jsem se zbavit pocitu zklamání.

Dnes večer jsem si řekla, že si musím spravit dojem a ke Carmen jsem se vrátila. Jen trochu jiným způsobem a to už za záznam stojí. Vzpomínala jsem totiž na hlasy, které byly ve své době jedinečné nejen v Carmen. Tak tady je máte:

Gabriella Besanzoni – Giuseppe Verdi – Trubadúr – Stride la Vampa – unikátní nahrávka musí být někdy z období mezi r. 1920 – 30, je překvapivě kvalitní hlasově a ani šumy nevycházejí příliš silně. Její kontraalt, to je opravdu něco ojedinělého. Ostatní pěvkyně jsou řazeny mezi klasické mezzosoprány. Ovšem kontraalt se vyskytuje velmi vzácně. V Carmen vyzní nejlépe. Podle mě v ní dokonce hlasově překonává slavnou Marii Callas. Temperamentem se jí určitě vyrovná. Jen pro porovnání – zde je z Carmen v jejím podání Les tringles des sistres tintaient (1931 - pravděpodobně La Scala a pokud ano, pak asi pod taktovkou Arturo Toscaniniho).

Agnes Baltsa – Georges Bizet - Carmen - Habanera představení v MET pod taktovkou Jamese Levina (ředitel a stálý dirigent této scény) – v roli dona José jí byl partnerem José Carreras. Její Carmen skvěle odpovídá charakteristice smyslné, avšak nikterak zvlášť komplikované dívky z tabáčky. Žije pro lásku a emoce – a nehodlá dělat kompromisy. Zde s rolí ladí jak barva hlasu, tak technika a prchavý dojem, který mám možná jen já, že se trochu hodí stylem projevu na ulici. Pozor, tím ji nechci jakkoli snižovat. Hlasově je úžasně disponovaná, zvládá všechny poloze bravurně a role jí dokonale sedí. Klika, že i kvalita nahrávky už je dobrá.

Maria Callas – Giuseppe Verdi – Aida – O patria mia – (1955 řídí Tullio Serafin). Zotročená princezna Aida na břehu Nilu teskní po své vlasti a vzpomíná na sladké chvíle šťastného dětství. Je to nejdojemnější árie této opery. Každý si občas takto zavzpomínáme a snad proto tolik zasahuje duši. Mám vždycky slzy v očích nejen pro příběh Aidy, ale i Marie Callas, která předčasně zemřela v pouhých 53 letech na zlomené srdce, kvůli své životní lásce, řeckému rejdaři Aristotelu Onassisovi. Ona se kvůli němu rozvedla a on se brzo poté oženil s Jacqueline Kennedyovou. Její hlas je bohužel nenávratně ztracen a můžeme jej vychutnat už jen z nahrávek. 

Natalie Dessay – Leo Delibes – Lakmé – Ou va la jeune hindoue… - Air des clochettes – to už jsme v současnosti. Tedy abyste si nemysleli, že všechny velké hlasy skončily s koncem 20. století. Její hlas, čistý soprán, zní úchvatně v koloraturách. Mívala však opakované potíže s cystami hlasivek a tak od r. 2013 změnila techniku zpěvu i repertoár. Věnuje se teď šansonům a je to podle mne velká škoda. Na této ukázce jsou dobře vidět možnosti a hlasový rozsah, snadnost a bravura, s jakou se vypořádává hned zpočátku s pasáží a cappella tak, jak by dokázal jen málokdo.

Cecilia Bartoli – Georges Bizet - Carmen – Séguedille – živá nahrávka Itálie, bohužel více nepopsáno. Tato dáma je v dnešní době živoucí legenda. Mezzosopranistka, jaká se hned tak neslyší. Jako další v našem přehledu má naprosto mimořádnou techniku zpěvu – její hlas se utváří hluboko uvnitř prsou a hodně při zpěvu využívá bránici. Je to ojedinělá metoda, kterou vyučuje. Ovšemže jen žáky, kteří mají k tomuto stylu určité vrozené dispozice. V této ukázce je skvěle vidět technika, plastičnost projevu a temperament, který je jak stvořený pro roli Carmen. Škoda, že na YouTube není s ní a touto rolí více ukázek.

Co říci závěrem? Já si spravila náladu, Vy doufám tu svou také vylepšili, a všichni jsme si uvědomili, že s velkým představením je to jako se slavnostní róbou. Co je platná pompézní výprava, když dojem kazí ušmourané spodničky.

Jako u všeho – dokonalost tvoří detaily.

Poznámka:

Pro fajnšmekry, zde je z letošní Carmen několik zajímavých ukázek:

Micaela prosí dona José, aby navštívil umírající matku. 

Finále – don José zabíjí Carmen – tentokrát překvapivě utopením, ale v tomto aranžmá to neruší.

Jak scéna rostla - a výsledný dojem.

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).