Jak jsem si vymyslel demisi

Ach ty preference, jdou nám dolů furt a furt… To ten Babiš – my všichni si sem jdeme vydělat, je nespravedlivý, že on už ty prachy má odjinud.

Nestálo by za to omrknout, jak k nim přišel?

Že se to ví od začátku – ale to nevadí, budeme tak dlouho tvrdit, že je to nová informace, až lidi zapomenou, že je to tři roky stará vesta…

Udělat z něj mučedníka – ještě toto, to ani náhodou!

Odejít sám – fuj to je hrozná představa…

Co takhle rádobydemise – musel by odejít s celou vládou a když to pořádně zinscenuji, tak bych to mohl do voleb nejen ukočírovat, ale i navrátit nás, socdemáky, do černých čísel…

Je to risk ? – Je. Půjdu se zeptat – koho? No ministrů ne, ti přijdou o koryta, grémia radši taky ne, těm se do rizik nechce, možná nějaký poraděnko, ale ten by to mohl vykecat předčasně.

Tak je to zase všechno jen na mně - jako vždycky.

.............

.............                   (přemýšlení)

..............

Tak teda jo, jdu do toho.

Nádech z hluboka: „Podávám demisi – zítra ve čtvrt na čtyři vám ji pane presidente přinesu.“

Jejda – to když mám jít sám, bez ministrů a bez Babiše, tak to radši ne, to já … já… - až za čtrnáct dní. Asi.

Ale rád bych to pane presidente důkladně vysvětlil. Že vás to už nezajímá – ale jak to?

Že jsem si to celé uvařil od začátku sám – to je prostě nepravda!

Takhle přeci naši vrcholní politici vždycky všechno smetou ze stolu, že. Hlavní je, abyste nás všechny znova zvolili.

Do října je daleko, to se naservírují novější škandály - a lidi zapomenou.