Blanka zve na hezkou chvilku s: Františkem Nedvědem

Kdo by neznal jméno bratři Nedvědi? Ten o rok mladší František mně vždycky moc zajímal. Hlas má tak trochu jako rašpli, a to je právě v jeho písničkách neobvykle přitažlivé.

Co a jak, a v jakém pořadí se odehrávalo v životě Františka a vůbec v rodině obou bratrů, si můžete osvěžit zde. Wikipedie je stručná, pokud jde o historii jeho kariéry, ale na diskografii je vidět, kolik se mu toho podařilo vytvořit. Většinu svého hudebního života vystupovali oba bratři společně a posluchači cítili pouto, které je pojilo doma i v hudbě. Doplňovali se hlasově, zpívali krásné, melodické písničky a zkrátka jim všechno šlo. Hodně dlouho. Až jsem si říkala, jak to přijde, že je nepostihla ona „ponorková nemoc“, která rozdělila už tolik slavných hudebních dvojic. Vzpomeňme za všechny například Simona a Garfunkela. Ono velký vliv má také míra popularity. I tu měli oba bratři vrchovatě, koneckonců kdo z našich muzikantů kdy vyprodal Strahov, že? Nakonec se rozkol dostavil a ve finále vyvrcholil spory o finance. Tehdy nastalo období, kdy šli každý svou cestou. Myslím, že to zvlášť Františkovi prospělo, protože začal být víc svůj. V tvorbě i na pódiu byl pro mě jaksi opravdovější. Všichni víme, že to dopadlo dobře, bráchové už se zase potkávají – lidsky i hudebně - a je prima, že Františkovi ta individuálnost zůstala.  Připomeňme si pár jeho písniček.

Začátek byl velkolepý – spolu se Spirituál kvintetem a starším bratrem Janem mu vyšel první velký hit – Za svou pravdou stát. Z té doby se jistě pamatujete na zábavnou Kocábku, kde se vyřádili všichni – nejvíc dechově. Kdybyste si ji zkusili zazpívat s nimi, velká zábava je přecházet mezi třemi hlasy nastřídačku. Tahle písnička je pro to jako stvořená. 

Frenky – jedna moc pěkná, převzatá z originálu autorské dvojice Curt Sapaugh a Bobby Austin, kterou poprvé nazpíval Glen Campbell, ovšem verze naše Františka je daleko hezčí a troufám si tvrdit i víc „country“, než americký originál. Posuďte sami – Try a little kindness.

Kočovní herci – tohle je klasika, tak moc melodické, že si ji s ním vždycky odzpívám, v úžasné pohodě jen tak pro sebe.

Opuštěnej lokál –  blues jak se patří, bohužel horší kvality nahrávání. Je tam skvělá harmonika.

Jsi mým osudem – dívčí srdce tají – a není se co divit.

Jablůňka – moc pěkná píseň, přímo svádí k zazpívání. Tak se nestyďte a přidejte se! Myslím, že to je tak slavná písnička, že text ani melodie nebudou problém.

Devatenáct – velký hit, nějak jiný, než ostatní, určitým rozvolněním rytmu, tónů i způsobem, jakým je předestřen…

Můj zvon – „…Stejnej zvon, zvoní ke křtinám i k válce, nač ty hádky o morálce, všem nám bude znít – stejnej zvon.“ – není co dodat.

Pro mě v poslední době nejzajímavější – Třetí pokus – moc krásný je takový ten kolesový efekt na konci strof. Krásně rytmický text. Překvapivě, každá nová sloka začíná o jeden takt dříve, tzn. na poslední rytmickou dobu té předchozí. Tohle je fakt jeho parádní představení. Vyšla na stejnojmenném posledním albu v r. 2000. 

Doufám, že nám všem teď bylo, a ještě dlouho bude hezky s písničkami Františka, ať už je zpívá s kýmkoliv. Na jeho hlas se opravdu nedá zapomenout.

Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit - informace, pokud není uvedeno pod snímkem jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech).