Madrigaly - pop music středověku

Jedno pošmourné nedělní ráno poslouchám rádio a snídám. Popíjím bílou kávu a najednou zpozorním… Odkud já tuhle píseň znám – dokonce latinsky? Po chvilce mi to došlo. „Písničky z roku raz dva“. No jistě - Spirituál kvintet.

Nevím, koho božského napadlo, začít neděli s madrigaly. S požitkem si vychutnávám snídani za doprovodu známých melodií. Začali Ave tu pura puella, kterou uvedli jako madrigal. Táhlo mi hlavou, pokud by byl text více církevní, bylo by to spíš moteto. Zde je hranice formy obou útvarů velmi tenká. Ale to už pokračovali klasikou Dindirindin, kterou lze na YT nalézt v nesčetně podobách, dokonce i s Montserrat Caballé. Mimochodem, ta se moc nevydařila. Následovali melancholičtí Dva bratři – nahrávka ještě s Jarkou Hadrabovou. Uklidnění přinesla jemná  Podzimní, která se v tu chvíli hodila i k uplakanému počasí za oknem. A pak to naráz utnula znělka ranních zpráv! Jako výstřel z pušky, se všemi těmi skandály, výhrůžkami, neštěstími a senzacemi. Neděle už ale stačila nabrat hezkou atmosféru a celý den, přestože deštivý, se nakonec vydařil. I když jsem se věnovala domácnosti, v uších mi stále zněly theorby, cembala a loutny z onoho krásného rána.

Hned na večer jsem naplánovala, uvelebit se v křesle a strávit ho s klasickými madrigaly a možná sem tam i s motety. Přidejte se - zvu vás. Karel IV. s Buškem z Velhartic by měli radost, měla jsem tu příhodně mělnickou rubínovou Ludmilu, co „zprvu trpká zdá se a pak milá zas.“ Teď už tiše, 13. století začíná…

První madrigaly

Zpočátku šlo o tzv. „trecento period“. Byly to jednoduché středověké skladby ze  13. a 14.století pro několik hlasů. Hranice mezi církevním a světským tématem byla tenká, často těžko říci, zda už šlo o madrigal, či moteto. Z té doby nejlépe zní Francesco Landiniho – „Deh, Dinmi Tu“ - v podání Gothic Voices.

Přibývají nástroje i hlasy

Tak například madrigal Psalterium Medium Aevum 1 – zde zní jako pavana - intráda před zahájením rytířského turnaje. Krása je v rozmanitosti.

Kvarteto čtyř historických louten - Quartetto di Liuti da Milano – 3. část z „Ricercari danze madrigali canzoni del Cinquecento“ – skladby autorů 17. století převážně italské provenience.

Philippe Jaroussky, úžasný kontra tenor, se sopranistkou Nuria Rial přednesou Monteverdiho Zefiro torna, zajímavé je celkové obsazení doprovodu a rytmus téměř současný

Madrigaly v 16. a 17. století dílem Claudia Monteverdiho vrcholí. Až si poslechnete toto „Si dolce e `l tormento“ s Cecilií Bartoli, pochopíte proč. Člověk by si myslel, že nikdo neumí lépe madrigaly, než Italové. Jakpak jsme se s nimi vypořádali u nás v Čechách?

V Čechách a na Moravě

Graduál Martina Bakaláře (1512) – „Dies  est laetitiae“ – Veronika Hádková a Čeští madrigalisté – z Betlémské kaple živě. Vánoční koncert 2016.

Adam Václav Michna z Otradovic – Smutek bláznivých panen, součást nalezeného sborníku písní Loutna česká v podání libereckého souboru Fragium 16.

Rožmberská kapela – Pastýřský tanec – není snadné určit autora, mnoho skladeb zlidovělo.

Bývaly i drsně vojácké

Alfonso X „el Sabio“ (13.Jh.) – CANTIGA 105 – úžasně rytmicky vygradované, místy až nelítostně realistické. Povstává zde bouřlivé 13. století, období expanze za krále železného a zlatého, nekonečných křížových výprav, zásadních církevních pravidel, které na dlouhou dobu určil Čtvrtý lateránský koncil, vpádu Mongolů až k dunajským nížinám, pouti Marco Pola do daleké Kitaje. Ke konci se nechce věřit, že hrají jen tři hudebníci. Dokonce v závěru skladby cítím, jak klepou na dveře „kacířské nepokoje“, které se vyrojily na mnoha místech Evropy a husitským hnutím v Čechách pak vyvrcholily.

Z dnešního pohledu

madrigaly vypovídají o středověku možná víc, než historici s kronikáři. Tepe v nich puls doby. Přes rozmanitost, vášeň a mnohdy i řinčivou syrovost rytmů je znát, jak se lidé denně potýkali s velkým protivenstvím, a přesto neztráceli cit pro krásu a humor. Začali jsme transkripcemi Spirituál kvintetu. Tedy na závěr - vzpomínáte si ještě na Skiffle Kontra bratří Traxlerů? Kouzelně je, a jejich „Písně žáků darebáků“, uváděl svého času Miroslav Horniček. Po všech ukázkách, které stále ještě doznívají v uších cítím, že jsem právě vstala od bohatě prostřené tabule. Co pokrm, to jiná hudební delikatesa…

Poznámka:

Pro fajnšmekry chci připomenout letošní Pražské jaro. Vystoupí na něm soubor Forma Antiqva, tři bratři Zapicové, specialisté na historické hudební nástroje. Daniel – theorba, Pablo – barokní kytara a Aarón – cembalo. Zde je kraťoučká ukázka: „Santa Bárbara bendita“, o „Nel pozu María Luisa“. Naši hudbu podobného žánru tam bude zastupovat český soubor Ensamblé Inégal. Doufejme, že jsem vás navnadila, festival začne co nevidět…

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).