Bitevní loď (http://jdem.cz/cv6fq8)
Autoři projektu budovy Labské filharmonie, tzv. "Elphi", byli Pierre de Meuron a Jacques Herzog z basilejské architektonické kanceláře Herzog & de Meuron. Stavěla firma Hochtief v letech 2007 – 2016 na budově bývalého přístavního skladiště. Od vody připomíná loď gigantických rozměrů – 100 m dlouhá, 110 m vysoká vpředu „na přídi“ a 85 m vzadu „na zádi“, tvar téměř trojúhelníkový.
Loď v temnotách (http://jdem.cz/cv6fs2)
Unikátní je tu vše, např. posazení celé stavby osm metrů nad hladinu řeky, aby se předešlo škodám při záplavách. První vyhlídka na město – tzv. Plaza – ve výši 37 m nad nástavbou z červeného zdiva. Je to částečně sklem chráněný ochoz kolem celé budovy, ke které ústí pohyblivé schody, točené do oblouku o délce 82 m. Jde o první zakřivené eskalátory na světě a nejdelší v Evropě. Labská filharmonie nabízí 2100 míst ve Velkém koncertním sále, 550 míst v Malém hudebním sále a 170 míst v Kaistudiu. Nejvíc upoutá rozvlněná střecha, která má evokovat dojem vlnobití.
Dokonalý poslech za velké peníze
Malý hudební sál (http://jdem.cz/cv6hu6)
Akustika je pro hudebníky vždycky nejdůležitější. Zde ji tvořil Yasuhisa
Toyota a jeho splečnost NAGATA ACOUSTICS, týž specialista, který navrhl renovaci Velkého koncertního sálu Opery v Sydney. Jsem velice zvědavá, jak bude hudba znít zde, zvuk je základní prožitek koncertů.
Kaistudios (http://jdem.cz/cv6hw5)
Žádný divák ve Velkém koncertním sálu není od dirigenta dále, než 30 m. Dokonalý poslech umocňuje obří kruh visící nad hlavami diváků a zvláštně zakřivené, dvojitě odhlučněné stěny. Ačkoliv jsme uprostřed přístavu, sirény určitě slyšet nebudou. Aby naopak lodní doprava neměla za špatného počasí problémy s určením místa budovy, osadili stavitelé více než 16 000 m2 skleněné fasády, systémem zvláštních bodů, na které reagují radary lodí. Fasádu dále zdobí blyštivé terče, které odrážejí světlo v barvách momentální denní doby i nočního nasvícení, takže budova vypadá pokaždé jinak.
Plaza (http://jdem.cz/cv6ga5)
Ovšemže všechny ty superlativy něco stály. Stavba se protáhla časově na trojnásobek doby, než bylo plánováno a náklady vzrostly obdobně. Původně měl být objekt dokončen v r. 2010 za 8,1 mld., nakonec však přišel na 21,3 mld. korun. Hamburk si oddechl – konečně tedy dokončil svou „Blanku“ a teď už tedy hlavně začít využívat vše, co hudebně i společensky nabízí.
Velký koncertní sál (http://jdem.cz/cv6f24)
Standing ovations (http://jdem.cz/cv6gb3)Protichůdné pocity z celkuMůj osobní dojem na první pohled je zvláštní – jakoby si Bůh trochu blíž k sobě povytáhl obří bazén ve tvaru bitevní lodi. Snad aby na své vlnobití lépe viděl. Ze země působí celek monoliticky – zejména ve dne. Ale čím déle prozkoumávám fotky z nejrůznějších stran a pohledů, tím víc s překvapením zaznamenávám, že vyvolávají pokaždé jiné emoce. V noci je to zážitek, hra světel, jakoby z horní hladiny obří lodi šlehaly světelné meče.
Fertig (http://jdem.cz/cv6fu3 )
To vše v odlescích přístavu, kolem kterého jsou rozsypána světla velkoměsta. Ještě nikdy jsem neviděla budovu, která by působila tak odlišně v denním a nočním světle. Za dne trochu nejistě váhám. Líbí se mi to - ano nebo snad ne... Avšak v noci určitě ano – všemi deseti! Tak, a teď si to přeberte...
Co popřát na závěr
Pokud budou všechny skladby v této hudební katedrále znít tak, jako kontratenor, který rozezněl Philippe Jaroussky, doprovázený harfenistkou na barokní harfu Margret Köll, v části představení La Pellegrina a Cacciniho madrigalu Amarilli mia bella, pak ve dne přimhouřím oči a budu se těšit na večer. Ještě že to do Hamburku od nás není daleko. Velký dík posílám s hlubokou úctou všem, kteří se podíleli.
„Hodně štěstí a plno krásné hudby Elbphilharmonie!“.
Zase jinak, neokázale (http://jdem.cz/cv6f78 )
Poznámka:
Doplňuji popisky hudebního odkazu – první část je z úvodu barokní hry La Pellegrina (česky Poutnice), jednoho z prvních pokusů o „dokonalé představení“ Girolama Bargagliho. Jde o jakéhosi předchůdce pozdější opery, s hudebními intermezzy, která jsou připisována autorům Emiliu De’ Cavalieri a snad i Antoniu Archilei. Hra byla slavnostně představena ve Florencii, v paláci Pitti v r. 1589, u příležitosti svatby Ferdinanda I. Medicejského s Kristýnou Lotrinskou. Ve druhé části odkazu (od 6.min.), pak již jde o madrigal „Amarilli mia bella“, z díla Le nuove musiche (1601) Giulio Cacciniho, komponisty, loutnisty a harfenisty z Florencie, vrstevníka Bargagliho.
Na vysvětlenou – kontratenor je zřídka se vyskytující hlasová poloha, ve které je mužský tenor zabarven, jako ženský hlas. Philippe Jaroussky je hvězdný příklad, jak má znít sopránový kontratenor. Velmi často vystupuje v představeních historické, barokní hudby.
Program NDR Elbphilharmonie Orchester – na ukázku do 1.2.2017.
Voda přede mnou, voda za mnou... (http://jdem.cz/cv6f87)
Vlnobití střechy (http://jdem.cz/cv6gn9)
Vlny na vlnách (http://jdem.cz/cv6gp6)
Hamburk - Hafencity (http://jdem.cz/cv6gc7)
Varhany - Velký koncertní sál - 69 registrů, dva hrací stoly, 5000 píšťal. Autorem bonnská dílna Johannes Klais ORGELBAU. (http://jdem.cz/cv6gm8)
Ukotveno ... (http://jdem.cz/cv6fw3)
Slunko zapadá - koncert může začít ... (http://jdem.cz/cv6fx9)
Cosi začíná - budoucnost pomalu vystupuje z mlhy... (http://jdem.cz/cv6gq3)
Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).