Děkuji za zastavení Zuzanko. Zdravím též.

Moc hezký blog, zasloužená karma. Pouze si dovoluji upřesnit, že píseň In Them Old Cotton Fields Back Home je s největší pravděpodobností černošský spirituál, který má tisíce různých podání a ještě před Johny Cashem tuto píseň zpívali například Leadbelly nebo Bill Monroe.

Ano, ta píseň je opravdu spirituál, myslela jsem to tak, že vlastní zkušenost z bavlníkových plantáží ho možná přiměla, zařadit ji po svém do svého repertoáru. Nikdy nevím jistě, jestli se mi líbí víc country Cashova verze, anebo gospelová tak, jak ji u nás podali ve své době Rangers s Vančurovým sólem. Když slyším jakékoliv z těchto dvou podání, říkám si: "...je o jasné, toto je nejhezčí!" - a pak si pustím druhou verzi a je to tu zas. Díky a moc zdravím.

Mám radost, že jste se přidal se zajímavým postřehem pane Zdeňku. Všimla jsem si, jak skvělého baskytaristu měl za sebou. Asi nejvíc je to znát v písni Folsom prison blues, kde to velké důrazné sólo na baskytaru - elektrofonickou - zcela nenápadně zařídil bez hnutí brvy on - Marshall Grant. Byl od začátku členem Cashovy doprovodné skupiny Tennessee Three spolu s dalším vynikajícím kytaristou Lutherem Perkinsem. Je to skoro škoda, že je nebylo víc vidět vpředu, ale muzikanty si JC dovedl vybrat opravdu skvěle. Děkuji za pochvalu, moc si jí cením - a pozdravuji pod Kleť.

JC byl originální zpěvák. Kdo by se kdy pokoušel ho napodobit, sotva mohl uspět...

Dovolím si zdůraznit, že podstatnou složkou jeho pěveckého výrazu byla doprovodná skupina.

Blog je velmi vydařený!

U JC bylo velkým předělem období, kdy se zbavoval návyků na drogy a alkohol. Hodně mu pomohla June jeho druhá paní. Zpívali spolu a vždycky společně všechno překonali. Ono není snadné se zvednout z naprostého dna. Pak už je pohled na život jiný - i na písňové tvorbě je to znát. Ke konci vystupovali celá rodina, ale myslím, že on si byl dobře vědomý své nenahraditelnosti. A asi byl víc zamyšlený a snad i smutný, nejen z úmrtí June, ale z vědomí, že po něm už tak velký hlas nebude. Rád by, kdyby ho někdo z rodiny mohl následovat, ale bohužel, nikdo nedorostl ani jeho hlasových dispozic, ani vyzrálosti projevu. V dnešní době se všichni mladým snažíme všemožně usnadnit cestu životem - a možná to není to pravé. Možná bychom jim víc prospěli, kdybychom je nechali strázně řešit a vybabrávat se z nich bez pomoci. Pro rodiče je to ovšem těžké. Děkuji Marku za zamyšlení, máte citlivý sluch na styl a je to znát. On byl hodně složitá povaha. .

Moc pěkný blog. Zdá se mi, že Johnny Cash zrál a jeho písně byly ke konci života stále silnější. Včetně písně Hurt, která má i své hořké tóny, ale je silná. Člověk tomuto zpěvákovi věří, když ho poslouchá (a to se o mnohých říci nedá)

Johny Cash měl krásný hlas i písničky. Zjednodušeně řečeno, on, Greenhorns a Rangers naučili u nás lidi poslouchat country music (když už se v rádiích a gramofonových firmách nesměl šířit bigbít). Blanko-Dano pojala jste to jako vždy zeširoka a zajímavě. Díky za hezký zážitek.

Ono těch moc dobrých country Američanů bylo víc, ale máte pravdu Vašku, JC vyčníval. Já měla také moc ráda Johnny Hortona . Moc se mi líbilo, jak uměl z hlasem vytvářet takové přeskakovací koncovky - krásně je to znát na téhle písničce: http://jdem.cz/erg276. Je to zas úplně jiný styl. Škoda té poválečné pauzy, jako posluchači celkem nezávadného žánru, jsme dost dlouho přicházeli o hodně. Mimochodem pro ostatní - jeho nejslavnější song je North to Alaska z filmu Na sever Aljašky, který tu na chvíli pustili kolem r. 68. Děkuji za hezký příspěvek, od muzikanta - odborníka si ho fakt cením. Pěkný den.

Děkuji za zavzpomínání a se všemi co už psali přede mnou souhlasím.

Hlavně že se písničky a JC líbil Boženko, dala jsem jich tam docela dost, aby bylo z čeho vybírat. A pak vždycky skončím zaposlouchaná do všech, a je z toho celý večer. Dík a pozdravuji.

Nazval bych ho Panem Country. Byl to velky muz tohoto hudebniho stpominku.ylu, a Greenhorn prevzali mnoho jeho pisnicek. Bylo zajimave srovnavat je v jejich podani a v originalu. Mel jsem tehdy souseda pilota CSA a obcas mi nejake jeho elpicko privezl. To se pak nas byt menil vecer v nahravaci studio.

Velky dik za vzpominku.

Byl mimořádný po celou dobu co zpíval. Určitý díl okouzlení dodal jeho nezaměnitelný hlas, ale sám by na to nestačil. Bylo to ve způsobu, jakým písničky podával. Odrazily se v tom i zkušenosti "těch neúspěšných", průšvihářů a to publikum miluje, protože se maléry stávají každému. Už v blogu o Mirku Hoffmannovi ze skupiny Greenhorns jsem připomněla některé písně, které od JC převzal. Musím mu vyseknout velkou poklonu, protože české verze mají atmosféru originálu a vždy inteligentní, velmi případné texty. A to Mirek Hoffmann splnil beze zbytku. JC by se myslím jeho překlady líbily. Dík za vzpomínku pane Vokoune, já za celou dobu totality, žila jen s jedinou deskou LP Johnny Cash, kterou jsem si přivezla někdy v půlce 70.let z jediné návštěvy v NDR (sic!). Ale i to mi stačilo a lovila jsem ho na všech možných frekvencích v rádiu. Dnes na ty časy vzpomínám s nostalgií, není totiž problém si nahrávku koupit, ale už chybí ta dychtivost, pocit štěstí, když jsem to LP konečně sehnala. Bylo hrané do teď celkem 57x (taťka mě učil napsat si datum přehrávání na rub obalu) a občas si ho pustím ještě teď - svátečně. Děkuji za ohlas a pozdravuji srdečně.

Opět krása, ahoj!

Ahoj Jitko, díky za milou podporu, Je radost vybírat písničky pro takové čtenáře, jako jsou zde u mně. Zdravím.