Blanka zve na hezkou chvilku s: PAVLEM BOBKEM

Asi se sluší začít vzpomínky na hezké písničky zrovna u něj. To když si vybavuji jeho „Nedělní ráno“. Jako on to nevystřihl ani Johnny Cash. Byl zpívající architekt. Žádný manekýn, avšak měl charisma a svůj zvláštní styl.

Dobře si pamatuji, jak počátkem 60. let vystupoval jako sólista Olympiců a před příchodem bratrských armád vytáčel soudruhy svou výbornou angličtinou.

Pak to šlo poměrně rychle. Strmě vzhůru jako světlice. Po setkání s Jirkou Grossmanem a jeho angažmá v Semaforu, se nebylo co divit.  Ale co bych to rozváděla, jeho životopis si můžete přečíst tady. Řekla jsem si tedy, že tento týden zahájím vzpomínky na dobrou muziku právě s jeho písničkami. Tak si ho užijme:

Nedělní ráno – česky otextoval Vladimír Poštulka, originál je od Kristoffer Kristoffersona vč. textu. Posléze jej v cizině také nazpíval Johnny Cash, taky skvěle, ale úplně jinak.  

Vzpomínáte si ještě, jak jsme na ˇčajích“ omdlívali nad Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát? Tady se inspiroval textem i hudbou od Melvin Tillise, ale také ji dost proslavil Kenny Rogers. Český text Jirka Grossman.

Následoval podivně sklíčený Huston.  Autor originálu Lee Hazlewood, český text rovněž Jiří Grossman.

A co tenhle americký „country-odzemek“ - Já slámu v botách mám – „Teplický cowboy“ s textem Vládi Poštulky – to sedí. Víc než originál od John Martin Sommerse. Mimochodem jsou tam krásná houslová sóla.

A na závěr – když společně  Pojď stoupat jak dým (text Lawrenc J.Wagner, hudba Elliot Ingber, česky V.Poštulka) a přidáme Chvíle, kdy jsem byl s ní (od Kris Kristoffersona, Fred Fostera, česky opět V.Poštulka), pak myslím, že tenhle nastávající týden začíná fakt hezky.

Obrázky v článku lze rozkliknout - informace získány se souhlasem autora z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).