Blanka zve na hezkou chvilku s legendou: Johnny Cash
Věděl přesně kdy a jak použít tóny, a kdy je účinnější mluvené slovo. Neměl snadný život, problémy musel řešit s alkoholem i drogami, měl ale také velké zastání ve své druhé manželce June Carter, která s ním zpívala až do konce jejich dnů, přežil ji totiž jen asi o tři měsíce. Byla mu vždy oporou a vokálně víc než rovnocennou partnerkou. Za svého života získal všechny pocty a uznání, které si jen může zpěvák v žánru country hudby přát. Bylo jich opravdu mnoho, to si konečně můžete osvěžit zde. Měl vždycky pochopení pro lidské poklesky, známé jsou jeho koncerty ve věznicích a i černou barvu, ve které vždy vystupoval, zvolil jako výraz úcty k těm na dně.
Žil neustále na cestách, natočil množství alb, působil občas i jako herec a v dabingu, hodně se angažoval ve prospěch lidí na okraji společnosti, a tak není divu, že jeho organismus nevydržel. Odešel ve svých 71 letech a do konce života nahrával. Některé písně vyšly až posmrtně a opět sklízely světové ceny a uznání. Byl to velký člověk s chybami, ale vřelým srdcem, pevnou vůlí zvednout se vždy, když osud člověka srazí do bahna, a rozdávat úžasnou hudbu každému, kdo chce a umí naslouchat. Posuďte sami:
Hey porter – je to píseň se kterou vlastně prorazil do velkých nahrávacích studií, symbolizovala návrat na americký Jih, zde nalezl inspiraci pro píseň In them old cotton fields back home. U nás ji na přelomu 60. a 70. let skvěle nahráli Rangers – skoro lépe, než originál. Zde rozhodně ve sboru zní víc jako gospel. Je věrným obrazem plantáží, na kterých i on za mlada pracoval.
The man on the hill a My grandfather´s clock – obě z alba Songs of our soil z r.1959.
Orange Blossom Special – pod tímto názvem mu v r. 1965 vyšlo album – LP deska. Bylo mu třiatřicet a začínala jeho nejlepší léta. V české verzi se s ní pod názvem Oranžový expres skvěle vyrovnali Greenhorns s Mirkem Hoffmannem. Včetně nesnadného sóla na foukací harmoniku (Tomáš Linka).
Ghost riders in the sky – klasický tajuplný, děsivý thriller. U nás ho mělo v repertoáru mnoho zpěváků i skupin, nejprve Taxmeni, Rudolf Cortéz, Waldemar Matuška, nakonec trochu netradičně Wabi Daněk, ale za nejvíce blízké stylu country považuji nahrávku skupiny Pacifik – Ďáblovo stádo.
Jackson – fantastická atmosféra v živé nahrávce z věznice v San Quentin (stát California nedaleko San Franciska), spolu se svou ženou June Carter. Byl to jejich první, veleúspěšný, společný hit.
Folsom prison blues – totéž živé vysílání, tak případné z hlediska místa, kde se odehrává a o kterém se zpívá (prison = vězení). V české verzi se zaskvěl Michal Tučný, ještě s Greenhorny. Jsou tu moc krásná banja.
A boy named Sue – je to jeden z nejhezčích příběhů (tady je překlad) a měli bychom si všichni občas zvyknout na „jiný úhel pohledu“ až budeme prskat nad tím, co nás trápí. I tato píseň byla prvně přednesena na živém koncertě pro vězně.
Frankie & Johnny – z alba At Folsom Prison (1968).
Ballad of Ira Hayes – vždycky se snažil pomáhat indiánům v rezervacích a vyprávět jejich příběhy. Jako ten o indiánu Ira Hayesovi, hrdinovi padlému na Iwodžimě koncem 2.WW.
Myslím, že tuhle mám nejraději - As long as the grass shall grow – zač stojí sliby politiků? Tehdy tam v USA – a dnes tady v ČR?
Sixteen tons – šestnáct tun na duši, po uši dluzích. O tom volně přeloženo zpívá už od r. 1987, tolik se toho zas nezměnilo…
Daddy sang bass – takhle jsme si zvykli vídat ho, celého v černém, a zpívat tím svým úžasným témbrem.
If I were a carpenter – nezapomenutelný duet se svou June Carter. U nás ji skvěle prezentoval Petr Spálený na konci 60. let se skupinou Apollobeat Jana Spáleného.
Solitary man – je to ústřední melodie stejnojmenného alba, ovšem mnohem pozdějšího – z r. 2000. Je zajímavé sledovat jak se mu hlas mění. Nikoliv však styl zpěvu.
The big battle – tato byla složena jako protest song pod dojmy výsledků 1WW, na videu ji však doprovází dokumenty vojáků z výsadku v Afganistánu z r. 2011. To jsme se za celých sto let ani trochu nepoučili?
Hurt – jeho poslední povzdech nad životem na konci cesty. Krátce na to zemřel. Bylo to v Nashville, stát Tenesee 12. září 2003.
God's gonna cut you down – americký tradicionál s mnoha verzemi nahrávek. Tato je z Cashova posmrtně vydaného alba American V.: A hundred highways z r. 2006.
Myslím, že na další takový hlas budeme teď čekat hodně dlouho.
Obrázky v článku lze kliknutím zvětšit – informace, pokud není pod snímkem uvedeno jinak, získány z volně přístupných, veřejných zdrojů (CC0 Creative commons) na internetu (viz URL adresy v odkazech).
Dana Šumová
Šrouby a matice..,,.
Poslední dobou je cítím docela často kolem sebe. A nejde jen o písničku současné populární skupiny Mandrage.
Dana Šumová
Je bourbon vždycky jen sklenka whisky?
Není špatný na pití, ještě lepší na poslouchání, ale nejlepší je mix obojího. A navrch doma, z fotelu.
Dana Šumová
Když se řekne BARTA
Laik se může tak snadno zmýlit. Zaměnit výtvarníka a hudebníka. Čárka nad „a“ se přehlédne jedna dvě...
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: účinkujícími ve sborech rodiny Kühnů
Už jen pojem „Kühn“ je celá léta legendou. Naši rodiče pamatovali zakladatele dětského sboru Jana už od 30. let.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (3. část)
Říkám si čím dál naléhavěji, jak bohužel stále platí, že nejohroženějšími zůstávají ti nejistí. Nejde jen o šikanu. Jak snadno se pranýřují ti, kteří přiznávají vlastní omyly. Jakékoliv. Stačí, že je rozhořčeně, veřejně nepopřou.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Evou Pilarovou
Slavná dáma, krásný hlas, bezvadná intonace, oslnivý vzhled – to všechno ji předurčovalo stát se ikonou pop music naší doby.
Dana Šumová
Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (2. část)
Zkusme se projet s Mr. Ackerem trochu po světě. Nalezneme jazz, blues a krásné, překvapivé rytmy. Vzala bych to rovnou cestou za jeho chvějivým saxíkem.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (2. část)
Kaleidoskop, krasohled s jakým jsme si hrávali jako malí špunti. Krásné barevné střípky, které se přesýpají tu do legračních kompozic, tu do bělostné poezie, občas i do děsivě temných barev. Krasohled, tak působí jeho dílo.
Dana Šumová
Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (1. část)
Byl Angličan, klarinetista a svérázná osobnost. Jmenoval se vlastně Bernard Stanley Bilk. Od dětství mu však říkali Acker, což znamená v nářečí Somersetu v Anglii, kde vyrůstal, totéž, co kámoš, parťák.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (1.část)
Jarek je mimořádný. Naprosto. Texty jsou básně, hudba je dokonale doplňuje a ještě si jí umí sám hrát. A dobře. Berte toto jen jako první díl – trochu rozmarně vánoční.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Wabi Daňkem
Všichni jsme se smutkem před rokem zkoušeli strávit informaci, že Wabi už není. Je to, jakoby se odlomil velký kus trampské legendy, nenávratně zmizel – a my už ho nikdy nenajdeme.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Karlem Černochem
Tenhle vemlouvavý lyrik mě zarazil v chůzi už někdy na konci 60. let písní Nářek převozníka. Úžasně tvárný hlas, střídmý styl, neobvyklé aranžmá. Žádný vyložený hezoun, sympaťák na první pohled.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Pavlínou Jíšovou
Děvče, co dost zkusilo a za ta léta se nikdy nesnížilo k slabému projevu, či plytkým textům. Ať už zpívala s kýmkoliv.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Františkem Nedvědem
Kdo by neznal jméno bratři Nedvědi? Ten o rok mladší František mně vždycky moc zajímal. Hlas má tak trochu jako rašpli, a to je právě v jeho písničkách neobvykle přitažlivé.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Robertem Křesťanem
Když jsem si před mnoha lety všimla toho zarostlína poprvé, připadal mi celý stejně drsný, jako jeho hlas. Přeslechnout se však nedal. Ani jeho kapela – tehdy si říkali Poutníci.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Karlem Plíhalem
O sobě sám zpívá – jsem starý penzion pro osamělé blechy – dokáže napsat písničku o vose v kofole a maličký námořník mu v krabičce od mýdla bojuje s modrými obzory už léta.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Vaškem Neckářem
Kdo by si myslel, že Vašek Neckář je jen synonymem pro prince z pohádky Šíleně smutná princezna, hodně by se mýlil. Je pozoruhodné, jakým vývojem prošel. A jak ho život vybrousil.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Ginevrou
Kdo čeká královnu Kamelotu, která milovala vedle svého hrdinného krále Artuše také jeho prvního rytíře Lancelota, ten asi bude zklamán. Ale snad ne tak docela. Do středověku Vás opravdu zvu, spolu s příbramskou skupinou Ginevra.
Dana Šumová
Blanka zve na chvilku nad svými posledními dětskými prázdninami
Začaly úplně nevinně. Bylo mi 13 a tak, jako každý rok, jsem 30.června práskla taškou do kouta, vytáhla bágl a kufr a rozkramařila celý byt. Přece - konečně začaly letní prázdniny!
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Mirkem Hoffmannem
Kdyby se nejednalo o žánr country, tak bych o Mirkovi Hoffmannovi s chutí tvrdila, že je renesanční člověk. Všichni si ho vybavíme, jako nezapomenutelnou tvář skupiny Zelenáči, později skupiny Noví Zelenáči s Mirkem Hoffmannem.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 440x