Dobře si pamatuji, jak počátkem 60. let vystupoval jako sólista Olympiců a před příchodem bratrských armád vytáčel soudruhy svou výbornou angličtinou.
Pak to šlo poměrně rychle. Strmě vzhůru jako světlice. Po setkání s Jirkou Grossmanem a jeho angažmá v Semaforu, se nebylo co divit. Ale co bych to rozváděla, jeho životopis si můžete přečíst tady. Řekla jsem si tedy, že tento týden zahájím vzpomínky na dobrou muziku právě s jeho písničkami. Tak si ho užijme:
Nedělní ráno – česky otextoval Vladimír Poštulka, originál je od Kristoffer Kristoffersona vč. textu. Posléze jej v cizině také nazpíval Johnny Cash, taky skvěle, ale úplně jinak.
Vzpomínáte si ještě, jak jsme na ˇčajích“ omdlívali nad Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát? Tady se inspiroval textem i hudbou od Melvin Tillise, ale také ji dost proslavil Kenny Rogers. Český text Jirka Grossman.
Následoval podivně sklíčený Huston. Autor originálu Lee Hazlewood, český text rovněž Jiří Grossman.
A co tenhle americký „country-odzemek“ - Já slámu v botách mám – „Teplický cowboy“ s textem Vládi Poštulky – to sedí. Víc než originál od John Martin Sommerse. Mimochodem jsou tam krásná houslová sóla.
A na závěr – když společně Pojď stoupat jak dým (text Lawrenc J.Wagner, hudba Elliot Ingber, česky V.Poštulka) a přidáme Chvíle, kdy jsem byl s ní (od Kris Kristoffersona, Fred Fostera, česky opět V.Poštulka), pak myslím, že tenhle nastávající týden začíná fakt hezky.
Cesta do nebe... (http://jdem.cz/d84ss5)
Obrázky v článku lze rozkliknout - informace získány se souhlasem autora z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).