Toulky s Charleym
Bylo mi necelých třináct, když jsem dostala k Vánocům knížku Toulky s Charleym. Autor víc než seriózní – John Steinbeck. Dost dlouho mi trvalo, než jsem se do ní dala. Brala jsem totiž Steinbecka prizmatem jeho Hroznů hněvu, ty tehdy na mě byly příliš. Pak přišel film Na východ od ráje s nezapomenutelným James Deanem. Tady u nás zrovna propuklo „Pražské jaro“ a konečně se mohly podobné věci pustit veřejně. Někdy tehdy jsem „Toulky“ otevřela - a naprosto jsem jim propadla. Trvá to dodnes. Objevila jsem brzo Steinbeckovy další pohodové věci, jako např. Na Plechárně, Toulavý autobus, Pláň Tortilla… Jak šel čas, přišla jsem na chuť i Hroznům hněvu. Pak přišly jiné a jiné, starosti i čtivo. A nějak se mi Toulky zatoulaly.
Až před týdnem se překvapivě vynořily, zapadlé za řádkou knih v knihovně. Odrbané rohy, odchlíplá slída z paperbacku, ale „modrý pudl Charley“ stále trůní na obálce, a stále si zachovává svou francouzskou důstojnost. I když na svého pána vyslovuje své slavné „ftt“ křivými zuby, fešácky schovanými za zplihlé fousy.
Přečetla jsem to zase jako poprvé, na jeden zápřah. A napadlo mně podívat se do Wikipedie, co se s autorem stalo pak. Úplně jsem strnula – umřel pouhé tři roky po téhle slavné cestě Amerikou na srdeční selhání. Bylo mu jen 66 let… Celý další večer jsem uvažovala, proč se v tom příběhu cítím tak dobře.
Je to taková směs pocitů. Jistě - vzpomínky na mládí vévodí. Kouzlo onoho „poprvé“. První cigareta, první kocovina, první rande, první trsání s první láskou. Ale je v tom ještě víc. My tady u nás nemáme moře. Rytmus hudby 60. let, to je pravidelný příboj Pacifiku. Vlny hladí chodidla v hudebně pravidelném rytmu.
K tomu bezstarostné jízdy na nekonečných kalifornských plážích. Sny o jízdě v kabrioletech a silných motorkách, které vždycky uskutečňoval někdo jiný. Ještě dnes mi to připadá tolik, tolik úchvatné. Asi víc, než to prožívali tehdy oni. Musím se pousmát, co by to udělalo s mými ploténkami teď, ale vybavilo se mi náhle z Léta s kovbojem ono pravdivé:
„Jen je nechte, aspoň chvíli poletí…“.
A tak pojďme se proletět na křídlech tehdejších kapel, které kalifornský Pacifik tolik připomínají. Můžeme chvíli snít o domečku na kolečkách a kouzelné cestě – třeba po Čechách. Koneckonců, co vlastně děláme se vším tím časem, který pro nás šetří počítače a dnešní moderní doba? To by se asi zeptal John Steinbeck, se svým typickým zábleskem pobavení v očích.
Beech Boys – Surfin USA
The Everly Brothers – Bye Bye Love
Scott McKenzie – San Francisco
Roy Orbison – California Blue
Otis Redding – Sittin´on the dock of the bay
Bob Dylan – Mr. Tambourine Man
Ben E. King – Stand by me
Tom Petty – Into the great wide open - a ještě jednu - Learning to fly
Asi se všichni učíme létat – až do smrti. Dokud to jde. ¨¨
Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).
Dana Šumová
Šrouby a matice..,,.
Poslední dobou je cítím docela často kolem sebe. A nejde jen o písničku současné populární skupiny Mandrage.
Dana Šumová
Je bourbon vždycky jen sklenka whisky?
Není špatný na pití, ještě lepší na poslouchání, ale nejlepší je mix obojího. A navrch doma, z fotelu.
Dana Šumová
Když se řekne BARTA
Laik se může tak snadno zmýlit. Zaměnit výtvarníka a hudebníka. Čárka nad „a“ se přehlédne jedna dvě...
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: účinkujícími ve sborech rodiny Kühnů
Už jen pojem „Kühn“ je celá léta legendou. Naši rodiče pamatovali zakladatele dětského sboru Jana už od 30. let.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (3. část)
Říkám si čím dál naléhavěji, jak bohužel stále platí, že nejohroženějšími zůstávají ti nejistí. Nejde jen o šikanu. Jak snadno se pranýřují ti, kteří přiznávají vlastní omyly. Jakékoliv. Stačí, že je rozhořčeně, veřejně nepopřou.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Evou Pilarovou
Slavná dáma, krásný hlas, bezvadná intonace, oslnivý vzhled – to všechno ji předurčovalo stát se ikonou pop music naší doby.
Dana Šumová
Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (2. část)
Zkusme se projet s Mr. Ackerem trochu po světě. Nalezneme jazz, blues a krásné, překvapivé rytmy. Vzala bych to rovnou cestou za jeho chvějivým saxíkem.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (2. část)
Kaleidoskop, krasohled s jakým jsme si hrávali jako malí špunti. Krásné barevné střípky, které se přesýpají tu do legračních kompozic, tu do bělostné poezie, občas i do děsivě temných barev. Krasohled, tak působí jeho dílo.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s legendou: Johnny Cash
Man in black – muž v černém s nimbem desperáta. Stal se legendou americké country už za svého života. Vypadal přesně tak, jak zpíval Drsně jako hrubě osekaný špalek, s nekonečným citem pro zvuk.
Dana Šumová
Blanka zve na posezení s: Mr. Acker Bilkem (1. část)
Byl Angličan, klarinetista a svérázná osobnost. Jmenoval se vlastně Bernard Stanley Bilk. Od dětství mu však říkali Acker, což znamená v nářečí Somersetu v Anglii, kde vyrůstal, totéž, co kámoš, parťák.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Jaromírem Nohavicou (1.část)
Jarek je mimořádný. Naprosto. Texty jsou básně, hudba je dokonale doplňuje a ještě si jí umí sám hrát. A dobře. Berte toto jen jako první díl – trochu rozmarně vánoční.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Wabi Daňkem
Všichni jsme se smutkem před rokem zkoušeli strávit informaci, že Wabi už není. Je to, jakoby se odlomil velký kus trampské legendy, nenávratně zmizel – a my už ho nikdy nenajdeme.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Karlem Černochem
Tenhle vemlouvavý lyrik mě zarazil v chůzi už někdy na konci 60. let písní Nářek převozníka. Úžasně tvárný hlas, střídmý styl, neobvyklé aranžmá. Žádný vyložený hezoun, sympaťák na první pohled.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Pavlínou Jíšovou
Děvče, co dost zkusilo a za ta léta se nikdy nesnížilo k slabému projevu, či plytkým textům. Ať už zpívala s kýmkoliv.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Františkem Nedvědem
Kdo by neznal jméno bratři Nedvědi? Ten o rok mladší František mně vždycky moc zajímal. Hlas má tak trochu jako rašpli, a to je právě v jeho písničkách neobvykle přitažlivé.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Robertem Křesťanem
Když jsem si před mnoha lety všimla toho zarostlína poprvé, připadal mi celý stejně drsný, jako jeho hlas. Přeslechnout se však nedal. Ani jeho kapela – tehdy si říkali Poutníci.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Karlem Plíhalem
O sobě sám zpívá – jsem starý penzion pro osamělé blechy – dokáže napsat písničku o vose v kofole a maličký námořník mu v krabičce od mýdla bojuje s modrými obzory už léta.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Vaškem Neckářem
Kdo by si myslel, že Vašek Neckář je jen synonymem pro prince z pohádky Šíleně smutná princezna, hodně by se mýlil. Je pozoruhodné, jakým vývojem prošel. A jak ho život vybrousil.
Dana Šumová
Blanka zve na hezkou chvilku s: Ginevrou
Kdo čeká královnu Kamelotu, která milovala vedle svého hrdinného krále Artuše také jeho prvního rytíře Lancelota, ten asi bude zklamán. Ale snad ne tak docela. Do středověku Vás opravdu zvu, spolu s příbramskou skupinou Ginevra.
Dana Šumová
Blanka zve na chvilku nad svými posledními dětskými prázdninami
Začaly úplně nevinně. Bylo mi 13 a tak, jako každý rok, jsem 30.června práskla taškou do kouta, vytáhla bágl a kufr a rozkramařila celý byt. Přece - konečně začaly letní prázdniny!
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 440x