Ani jsem nijak neplánovala, že se na něj budu koukat, ale v televizi běžely samé seriály a v tu chvíli zrovna na ČT Art dávali nezkrácený záznam premiéry. Tak jsem si nalila sklenku červeného a zasedla do ušáku. Velmi brzo jsem pochopila, že prominentní představení, ani sedmdesátiletá tradice slavného jezerního festivalu nemusí být zárukou kvality. Letošní Carmen to potvrdila. A přitom mohla být jednou z nezapomenutelných.
Es Devlinova Carmen (http://jdem.cz/ddk3g8)
Skvěle se totiž podařila scéna, výtvarné zpracování kulis, osvětlovači dokázali navodit atmosféru příběhu a chytře využívat několikapatrových úrovní, po kterých se pěvci i sbory bravurně pohybovali jako po rozházeném paklíku karet. Mimochodem - bylo jich 59, každá o váze 2,5 tuny. Dokonce i vodní efekty na nejnižší úrovni jeviště v pravou chvíli „hrály“ do noty. Dánský jevištní designér Es Devlin odvedl prvotřídní práci. Báječně zněl Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasileka. Vídeňští symfonikové se s Paolo Carignanim také nenechali zahanbit.
Gaëlle Arquez (http://jdem.cz/ddk292)
Nade vší pochybnost dobrá volba byla v titulní roli španělská mezzosopranistka Gaëlle Arquez a ještě lepší v roli Micaely, lyrická sopranistka Ruska Elena Tsallagova. Bohužel horší už byl americký barytonista Scott Hendricks v roli Escamillia. Vypadal trochu jako strejda a ne torrero a občas měl chvíle, kdy nevládl dost silným hlasovým fondem. Ale zpíval aspoň čistě. Což se bohužel, nedalo říci o donu José. Daniel Johansson byla špatná volba. Je to švédský tenor, který pravděpodobně na vrchol své pěvecké kariéry potřebuje ještě dorůst a vyzrát. Nejenže občas svůj part neudýchal, ale vyskytly se i drobné potíže s intonací a včasnými nástupy. Ono totiž není snadné hlasově zvládnout představení v přírodě, ale pak jde o chybu v castingu a měli být vybráni jen ti nejlepší.
Elena Tsallagova (http://jdem.cz/ddk3b5)
Oba pánové kazili dojem z představení, které mohlo být nezapomenutelné. Seděla jsem v tichém obýváku ještě dlouho po závěrečných tónech. Vavřineček už byl dávno dopitý a já se zařekla, že o tomhle monumentálním propadáku psát nebudu. Jenže pak mi to leželo ještě asi měsíc v hlavě a nemohla jsem se zbavit pocitu zklamání.
Panorama Bodensee (http://jdem.cz/dc94p9)
Dnes večer jsem si řekla, že si musím spravit dojem a ke Carmen jsem se vrátila. Jen trochu jiným způsobem a to už za záznam stojí. Vzpomínala jsem totiž na hlasy, které byly ve své době jedinečné nejen v Carmen. Tak tady je máte:
Gabriella Besanzoni (http://jdem.cz/dc94b5)
Gabriella Besanzoni – Giuseppe Verdi – Trubadúr – Stride la Vampa – unikátní nahrávka musí být někdy z období mezi r. 1920 – 30, je překvapivě kvalitní hlasově a ani šumy nevycházejí příliš silně. Její kontraalt, to je opravdu něco ojedinělého. Ostatní pěvkyně jsou řazeny mezi klasické mezzosoprány. Ovšem kontraalt se vyskytuje velmi vzácně. V Carmen vyzní nejlépe. Podle mě v ní dokonce hlasově překonává slavnou Marii Callas. Temperamentem se jí určitě vyrovná. Jen pro porovnání – zde je z Carmen v jejím podání Les tringles des sistres tintaient (1931 - pravděpodobně La Scala a pokud ano, pak asi pod taktovkou Arturo Toscaniniho).
Agnes Baltsa (http://jdem.cz/dc94c7)
Agnes Baltsa – Georges Bizet - Carmen - Habanera představení v MET pod taktovkou Jamese Levina (ředitel a stálý dirigent této scény) – v roli dona José jí byl partnerem José Carreras. Její Carmen skvěle odpovídá charakteristice smyslné, avšak nikterak zvlášť komplikované dívky z tabáčky. Žije pro lásku a emoce – a nehodlá dělat kompromisy. Zde s rolí ladí jak barva hlasu, tak technika a prchavý dojem, který mám možná jen já, že se trochu hodí stylem projevu na ulici. Pozor, tím ji nechci jakkoli snižovat. Hlasově je úžasně disponovaná, zvládá všechny poloze bravurně a role jí dokonale sedí. Klika, že i kvalita nahrávky už je dobrá.
Maria Callas (http://jdem.cz/ddk265)
Maria Callas – Giuseppe Verdi – Aida – O patria mia – (1955 řídí Tullio Serafin). Zotročená princezna Aida na břehu Nilu teskní po své vlasti a vzpomíná na sladké chvíle šťastného dětství. Je to nejdojemnější árie této opery. Každý si občas takto zavzpomínáme a snad proto tolik zasahuje duši. Mám vždycky slzy v očích nejen pro příběh Aidy, ale i Marie Callas, která předčasně zemřela v pouhých 53 letech na zlomené srdce, kvůli své životní lásce, řeckému rejdaři Aristotelu Onassisovi. Ona se kvůli němu rozvedla a on se brzo poté oženil s Jacqueline Kennedyovou. Její hlas je bohužel nenávratně ztracen a můžeme jej vychutnat už jen z nahrávek.
Natalie Dessay (http://jdem.cz/dc94h4)
Natalie Dessay – Leo Delibes – Lakmé – Où va la jeune hindoue... - Air des clochettes – to už jsme v současnosti. Tedy abyste si nemysleli, že všechny velké hlasy skončily s koncem 20. století. Její hlas, čistý soprán, zní úchvatně v koloraturách. Mívala však opakované potíže s cystami hlasivek a tak od r. 2013 změnila techniku zpěvu i repertoár. Věnuje se teď šansonům a je to podle mne velká škoda. Na této ukázce jsou dobře vidět možnosti a hlasový rozsah, snadnost a bravura, s jakou se vypořádává hned zpočátku s pasáží a cappella tak, jak by dokázal jen málokdo.
Cecilia Bartoli (http://jdem.cz/ddk273)
Cecilia Bartoli – Georges Bizet - Carmen – Séguedille – živá nahrávka Itálie, bohužel více nepopsáno. Tato dáma je v dnešní době živoucí legenda. Mezzosopranistka, jaká se hned tak neslyší. Jako další v našem přehledu má naprosto mimořádnou techniku zpěvu – její hlas se utváří hluboko uvnitř prsou a hodně při zpěvu využívá bránici. Je to ojedinělá metoda, kterou vyučuje. Ovšemže jen žáky, kteří mají k tomuto stylu určité vrozené dispozice. V této ukázce je skvěle vidět technika, plastičnost projevu a temperament, který je jak stvořený pro roli Carmen. Škoda, že na YouTube není s ní a touto rolí více ukázek.
Co říci závěrem? Já si spravila náladu, Vy doufám tu svou také vylepšili, a všichni jsme si uvědomili, že s velkým představením je to jako se slavnostní róbou. Co je platná pompézní výprava, když dojem kazí ušmourané spodničky.
Jako u všeho – dokonalost tvoří detaily.
Poznámka:
Pro fajnšmekry, zde je z letošní Carmen několik zajímavých ukázek:
Micaela prosí dona José, aby navštívil umírající matku.
Finále – don José zabíjí Carmen – tentokrát překvapivě utopením, ale v tomto aranžmá to neruší.
Jak scéna rostla - a výsledný dojem.
Slunce právě zapadá... (http://jdem.cz/ddk3h2)
Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech).