Noblesní cembalo a jeho první dáma - Zuzana Růžičková - 1

Kultivovaná a milá umělkyně, které všichni na celém světě říkají „první dáma cembala“. Světově slavné jméno, cembalistka především, ale také klavíristka, hudební pedagožka, profesorka na vysoké škole, cembalu zasvětila celý život.

Nahrála množství alb a dlouhohrajících desek a její přednes díla Johanna Sebastiana Bacha je neopakovatelný. Platí za specialistku na jeho klávesové dílo.To všechno je paní profesorka Zuzana Růžičková. Ráda bych zde ve dvoudílném cyklu přiblížila její osudy i tvorbu. Dne 14.1.2017  totiž oslaví kulaté narozeniny a nemohla jsem nevyužít příležitost, jak jí za nás posluchače k tomuto významnému jubileu poblahopřát a vyjádřit úctu a obdiv. Její osud by vydal na celovečerní životopisný film a je s podivem, že se toho ještě nikdo nechopil.

V tomto dílu bych ji ráda přiblížila jako osobnost. Druhou část bych pak chtěla věnovat diskografii, ukázkám a pocitům, které v posluchači její hra evokuje.

Václav Vavřinec Reiner – Hudba – freska Salla terrena Vrtbovské zahrady, Praha – Malá Strana (1720-1)

Pocházela ze středostavovské, židovské rodiny z Plzně. Pět meziválečných let se věnovala především hře na klavír pod vedením významné plzeňské pianistky a pedagožky Marie Provazníkové-Šaškové. V té době ještě cembalo studovala souběžně, ze zájmu. Snila o studiu v Paříži u slavné Wandy Landowské, jenže vypukla válka a naráz bylo všechno jinak.

Odsunuta byla celá její rodina. Ve čtrnácti protrpěla kruté čtyři válečné roky. Prošla třemi koncentračními tábory. Terezín, Osvětim-Březinka a Bergen-Belsen přežily z celé rodiny jen ona s maminkou. Nacisty byla vězněna až do konce války, na nucených pracích při odstraňování trosek si poničila ruce.  Sama říká, že Bachova hudba jí v té době zachránila život. Byla terapií, která jí pomohla po válce, sebrat se z depresí, shromáždit síly a začít plánovat jak dál.

Jan Jiří Etgens – Skica k fresce v Kapli P. Marie Czenstochowské (kolem r. 1925)

Po návratu domů si musela napřed doléčit zničené ruce a vzchopit se zdravotně. Pak začala systematicky cvičit – pokračovat tam, kde studium válka přervala. Byla tak výrazný talent, že první roky na AMU pod vedením pianisty profesora Františka Raucha skládala ročníkové zkoušky každé čtvrtletí, aby dohnala ostatní studenty. V rozhovorech s novináři se tomu později usmívala a říkala: „Já měla skutečně v dotaznících, v kolonce vzdělání, pouze poznámku: 8 tříd obecné školy a AMU.“ Po neuvěřitelně krátké době, za rok a čtvrt, vše dohnala do té míry, že zahájila koncerty na veřejnosti. Až ve 3. ročníku na AMU, u profesora Oldřicha Kredby v letech 1949-1950, si jako hlavní studijní směr vybrala hru na cembalo.

Prvním vítězstvím byla mezinárodní soutěž v Mnichově v r. 1956. Dokázala zvítězit, přestože se pouhý den před finálovým koncertem dozvěděla, že dirigent Rafael Kubelík všechny interprety odmítl doprovázet na protest proti účasti osoby, vyslané československým komunistickým režimem. Nevzdala to, do druhého dne nastudovala orchestrální part své soutěžní skladby - jednalo se o Koncert G-moll Jiřího Antonína Bendy – a soutěž vyhrála. Tím se jí otevřela cesta ke studiu hry na cembalo v Paříži, u profesorky Marguerite Roesgen-Champion, švýcarské skladatelky a slavné cembalistky.

Karel Škréta - Maxmiliana ze Šternberku – detail (kolem r. 1665)

Od konce 60. let min. století začíná její hvězdná kariéra. Vydává dlouhohrající desky, přednáší na AMU v Praze, postupně vyučuje také v Bratislavě, Curychu a Stuttgartu. Účinkuje se špičkovými interprety. Např. s houslistou Josefem Sukem nahrává skladby pro housle a cembalo. Jejími partnery na představeních byly hvězdy klasické hudby, např. pianista Svjatoslav Richter, kterého velmi obdivovala, violoncellista Pierre Fournier, koncertovala s nejslavnějšími dirigenty a orchestry své doby. Od r 1989 je národní umělkyní, v r. 1990 se na pražské AMU stává profesorkou, je jedním z členů Pražských komorních sólistů,  sbírá po světě prestižní ocenění.

 

Ta nejvyšší získává od renomovaných institucí. Francouzská l´Académie Charles-Cros jí čtyřikrát udělila Grand Prix du Disque. Na Francouzském velvyslanectví v Praze jí byl roku 2003 udělen titul rytíře Řádu umění a literatury. V r. 2011 v Cáchách obdržela cenu Karla IV za celoživotní uměleckou činnost a v r. 2012 čestný doktorát AMU v Praze. Dne 12.11.2013 převzala v Rudolfinu cenu Granátové hvězdy Bohemian Heritage Found za trvalé obohacení národní kultury, mimo našich představitelů Prahy a Federace židovských obcí, také z rukou slavné pěvkyně Cecilie Bartoli. Prestižní ceny přijala rovněž od významných měst, jako např. od Hamburku v r. 1994 Zemskou medaili za umění a vědy. Státní vyznamenání za zásluhy o stát přišlo z rukou presidenta republiky Václava Klause v r. 2003. Kompletní výčet by byl opravdu dlouhý.

V dalším článku bych se chtěla věnovat jejímu rozsáhlému dílo - diskografii a způsobu, jakým její umění působí na posluchače.

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech); BcA. Hana Tmějová: "Zuzana Růžičková, Život s cembalem.

Autor: Dana Šumová | středa 4.1.2017 7:47 | karma článku: 11,79 | přečteno: 300x