Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Noblesní cembalo a jeho první dáma - Zuzana Růžičková - 1

4. 01. 2017 7:47:16
Kultivovaná a milá umělkyně, které všichni na celém světě říkají „první dáma cembala“. Světově slavné jméno, cembalistka především, ale také klavíristka, hudební pedagožka, profesorka na vysoké škole, cembalu zasvětila celý život.

Nahrála množství alb a dlouhohrajících desek a její přednes díla Johanna Sebastiana Bacha je neopakovatelný. Platí za specialistku na jeho klávesové dílo.To všechno je paní profesorka Zuzana Růžičková. Ráda bych zde ve dvoudílném cyklu přiblížila její osudy i tvorbu. Dne 14.1.2017 totiž oslaví kulaté narozeniny a nemohla jsem nevyužít příležitost, jak jí za nás posluchače k tomuto významnému jubileu poblahopřát a vyjádřit úctu a obdiv. Její osud by vydal na celovečerní životopisný film a je s podivem, že se toho ještě nikdo nechopil.

V tomto dílu bych ji ráda přiblížila jako osobnost. Druhou část bych pak chtěla věnovat diskografii, ukázkám a pocitům, které v posluchači její hra evokuje.

Václav Vavřinec Reiner – Hudba – freska Salla terrena Vrtbovské zahrady, Praha – Malá Strana (1720-1)Václav Vavřinec Reiner – Hudba – freska Salla terrena Vrtbovské zahrady, Praha – Malá Strana (1720-1) (http://jdem.cz/cvpnc4)

Pocházela ze středostavovské, židovské rodiny z Plzně. Pět meziválečných let se věnovala především hře na klavír pod vedením významné plzeňské pianistky a pedagožky Marie Provazníkové-Šaškové. V té době ještě cembalo studovala souběžně, ze zájmu. Snila o studiu v Paříži u slavné Wandy Landowské, jenže vypukla válka a naráz bylo všechno jinak.

Odsunuta byla celá její rodina. Ve čtrnácti protrpěla kruté čtyři válečné roky. Prošla třemi koncentračními tábory. Terezín, Osvětim-Březinka a Bergen-Belsen přežily z celé rodiny jen ona s maminkou. Nacisty byla vězněna až do konce války, na nucených pracích při odstraňování trosek si poničila ruce. Sama říká, že Bachova hudba jí v té době zachránila život. Byla terapií, která jí pomohla po válce, sebrat se z depresí, shromáždit síly a začít plánovat jak dál.

Jan Jiří Etgens – Skica k fresce v Kapli P. Marie Czenstochowské (kolem r. 1725)Jan Jiří Etgens – Skica k fresce v Kapli P. Marie Czenstochowské (kolem r. 1725) (http://jdem.cz/cvpnd4)

Po návratu domů si musela napřed doléčit zničené ruce a vzchopit se zdravotně. Pak začala systematicky cvičit – pokračovat tam, kde studium válka přervala. Byla tak výrazný talent, že první roky na AMU pod vedením pianisty profesora Františka Raucha skládala ročníkové zkoušky každé čtvrtletí, aby dohnala ostatní studenty. V rozhovorech s novináři se tomu později usmívala a říkala: „Já měla skutečně v dotaznících, v kolonce vzdělání, pouze poznámku: 8 tříd obecné školy a AMU.“ Po neuvěřitelně krátké době, za rok a čtvrt, vše dohnala do té míry, že zahájila koncerty na veřejnosti. Až ve 3. ročníku na AMU, u profesora Oldřicha Kredby v letech 1949-1950, si jako hlavní studijní směr vybrala hru na cembalo.

Prvním vítězstvím byla mezinárodní soutěž v Mnichově v r. 1956. Dokázala zvítězit, přestože se pouhý den před finálovým koncertem dozvěděla, že dirigent Rafael Kubelík všechny interprety odmítl doprovázet na protest proti účasti osoby, vyslané československým komunistickým režimem. Nevzdala to, do druhého dne nastudovala orchestrální part své soutěžní skladby - jednalo se o Koncert G-moll Jiřího Antonína Bendy – a soutěž vyhrála. Tím se jí otevřela cesta ke studiu hry na cembalo v Paříži, u profesorky Marguerite Roesgen-Champion, švýcarské skladatelky a slavné cembalistky.

Karel Škréta - Maxmiliana ze Šternberku – detail (kolem r. 1665)Karel Škréta - Maxmiliana ze Šternberku – detail (kolem r. 1665) (http://jdem.cz/cvpnk4)

Od konce 60. let min. století začíná její hvězdná kariéra. Vydává dlouhohrající desky, přednáší na AMU v Praze, postupně vyučuje také v Bratislavě, Curychu a Stuttgartu. Účinkuje se špičkovými interprety. Např. s houslistou Josefem Sukem nahrává skladby pro housle a cembalo. Jejími partnery na představeních byly hvězdy klasické hudby, např. pianista Svjatoslav Richter, kterého velmi obdivovala, violoncellista Pierre Fournier, koncertovala s nejslavnějšími dirigenty a orchestry své doby. Od r 1989 je národní umělkyní, v r. 1990 se na pražské AMU stává profesorkou, je jedním z členů Pražských komorních sólistů, sbírá po světě prestižní ocenění.

Ta nejvyšší získává od renomovaných institucí. Francouzská l ́Académie Charles-Cros jí čtyřikrát udělila Grand Prix du Disque. Na Francouzském velvyslanectví v Praze jí byl roku 2003 udělen titul rytíře Řádu umění a literatury. V r. 2011 v Cáchách obdržela cenu Karla IV za celoživotní uměleckou činnost a v r. 2012 čestný doktorát AMU v Praze. Dne 12.11.2013 převzala v Rudolfinu cenu Granátové hvězdy Bohemian Heritage Found za trvalé obohacení národní kultury, mimo našich představitelů Prahy a Federace židovských obcí, také z rukou slavné pěvkyně Cecilie Bartoli. Prestižní ceny přijala rovněž od významných měst, jako např. od Hamburku v r. 1994 Zemskou medaili za umění a vědy. Státní vyznamenání za zásluhy o stát přišlo z rukou presidenta republiky Václava Klause v r. 2003. Kompletní výčet by byl opravdu dlouhý.

V dalším článku bych se chtěla věnovat jejímu rozsáhlému dílo - diskografii a způsobu, jakým její umění působí na posluchače.

Gobelín Aineas a Dídó  – z bruselské dílny (detail), nyní ve vstupní hale radnice v holandském NijmegenuGobelín Aineas a Dídó – z bruselské dílny (detail), nyní ve vstupní hale radnice v holandském Nijmegenu (http://jdem.cz/cvpm77)

Obrázky v článku lze rozkliknout. Informace získány z veřejných zdrojů na internetu (viz URL adresy v odkazech); BcA. Hana Tmějová: "Zuzana Růžičková, Život s cembalem.

Autor: Dana Šumová | středa 4.1.2017 7:47 | karma článku: 10.13 | přečteno: 213x

Další články blogera

Dana Šumová

Kaleidoskop talentů

Myslím, že teď o prázdninách je nejlepší doba zastavit se a prozkoumat v klidu, zdali je třeba se o naši hudební budoucnost bát – anebo se na ni těšit.

17.7.2017 v 9:20 | Karma článku: 6.50 | Přečteno: 173 | Diskuse

Dana Šumová

Konstanz u Bodamského jezera

To, co se stalo mistru Janu Husovi nás zasahuje z dávného středověku až do současnosti - stále ještě. Hrůzu smrti na hranici si nikdo dnes nechceme ani představit. Vzpomínka přesto zneklidňuje - někde hluboko uvnitř.

5.7.2017 v 13:15 | Karma článku: 10.31 | Přečteno: 306 | Diskuse

Dana Šumová

Zemřel velký dirigent…

Dnes jsem si otevřela zprávy na iDNES a s překvapením a zármutkem jsem se hned zkraje dočetla o tom, že zemřel náš dirigent a velký hudebník Jiří Bělohlávek. Všechno se ve mně zastavilo.

1.6.2017 v 17:38 | Karma článku: 20.21 | Přečteno: 345 | Diskuse

Dana Šumová

Hrál kdosi na hoboj

a hrál již kolik dní, hrál vždycky navečer touž píseň mollovou a aniž nerozžal si ohně pobřežní, neb všecky ohně, prý, tu zhasnou, uplovou.

26.5.2017 v 13:36 | Karma článku: 12.69 | Přečteno: 390 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Richard Siemko

Myšlenky ještě nikoho neobživily

"Naše myšlenky jsou s obětmi", můžeme číst z titulku na idnes. Horší pokrytectví jsem ještě od světových politických lídrů neviděl.

17.8.2017 v 22:43 | Karma článku: 20.40 | Přečteno: 151 | Diskuse

Alena Kulhavá

Zpráva z cesty: Rozdíl mezi Čechy, Němci, Tyroláky a Italy

Každý rok se nejen o prázdninách setkávám s lidmi západní Evropy. Můj "druhý domov" je Jižní Tyrolsko, kde mám řadu přátel, kamarádů a známých. Na to navazuje Itálie a Německo.

17.8.2017 v 19:02 | Karma článku: 15.28 | Přečteno: 707 |

Tomáš Vodvářka

Řekni heslo, nebo jsi synem smrti!

Jednou z charakteristik dnešní doby jsou hesla. Ne ty na předvolebních plakátech, ty jsou k smíchu či pláči. Ale ta, kterými se prodíráme na internetu.

17.8.2017 v 18:47 | Karma článku: 15.45 | Přečteno: 317 | Diskuse

Jan Pražák

Růžové pilulky na holčičky a modré na kluky

„Chcete si splnit dávný sen všech rodičů a zvolit pohlaví svých potomků? Kupte si Genderin!“ Těmito slovy nás bude již brzy vyzývat z billboardů, z televizních a z internetových reklam usměvavá tvář věhlasného profesora Moritese.

17.8.2017 v 17:47 | Karma článku: 7.55 | Přečteno: 230 | Diskuse

Karel Trčálek

Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

Byla-li zde položena otázka, za co se stydí Rusové, tak na ni odpovídám. Rusové se nemají za co stydět, a za Sputnik už vůbec ne

17.8.2017 v 17:37 | Karma článku: 14.69 | Přečteno: 439 | Diskuse
Počet článků 17 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 372

"Servírovat hudbu k jídlu je urážka nejen kuchaře, ale i hudebníka." - Gilbert Keith Chesterton

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.